Opravdu naší společnost rozděluje právě pan prezident Zeman??

Nooo, dnes jsem se zakousl do obzvlášť ožehavého tématu. Tak si tu jen u toho psaní tiše doufám, že z toho nikoho neklepne pepka. Mám lidi všeobecně rád a tak by mě mrzelo i třeba jen zhoršení stavu nějakého zarytého odpůrce pana prezidenta Zemana.

Když se Miloš Zeman klimbal nad klenoty a na jeho výrazu bylo naprosto jasné, že ji má jak z praku, tajně jsem doufal, že se z nastalé situace nebude snažit jen tak vykroutit, způsob, který jako omluvu tenkrát zvolil, mě strašně moc ujišťoval v tom, že jsem udělal moc dobře, když jsem ho nebyl volit. A aby bylo jasno, já nevolil ani knížepána, takže jsem si dokázal takový ten pocit viny, co se mi vkrádal do hlavy, omluvit svou neúčastí při volbách.
Ve srovnání s jeho předchůdci najednou Miloš Zeman působil jako skutečné zlo, jako prezident z nouze. Alespoň v mé hlavě. Pak přišlo jeho zakopnutí a málem pád na podlahu, To už jsem měl skutečně černé myšlenky a domníval jsem se, že se Miloš Zeman rozhodl svým prezidentským obdobím prostě jen tak propít při oslavě toho, že nakonec se na sklonku své politické kariéry přece jen tím prezidentem stal.
Ať jsem měl Václava Havla rád a nebo ne, byl prostě ve své prezidentské funkci reprezentantem od začátku až do konce. Opomenu li fakt, že chtěl být prezidentem pouze jedno volební období a pískání paní Dagmary, pak musím přiznat, že jako prezident nikoho nezklamal.
Václav Klaus, to už bylo jiné kafe. Věděl moc dobře, že se musí k prezidentování postavit zcela jinak, protože bude neustále srovnáván s idolem veřejnosti zasažené sametem. Asi každému přišlo úsměvné jeho čmajznutí protokolárního pera, neboť na celé té situaci trapně působil jen způsob, jakým pero přemístil do své kapsy. Každému bylo ale naprosto jasné, že by pero stejně mohl dostat, kdyby o něj požádal. Takže se jeho kleptomanský kousek stal jen jakousi kořistí bulváru a internetových serverů s video obsahem. Ovšem Václav Klaus nakonec nalezl způsob, kterým pohřbil vše dobré co ve své funkci prezidenta vykonal. Ano, mám na mysli jeho amnestii, kterou hodil rukavici všem slušným lidem. Ale on si byl tak moc vědom, že se mu nemůže už nic na sklonku volebního období přihodit, že jsem přesvědčený, že se musel neskutečně bavit nad hořekováním politiků a široké veřejnosti.
Nicméně Václav Klaus je jediný prezident se kterým jsem měl možnost si potřást rukou a byl jsem tenkrát velice překvapený, jaké měl osobní charizma a sebevědomí.
Pomalu se vrátím k Miloši Zemanovi. Na začátku jsem popsal jak moc jsem byl zděšený z jeho nástupu do prezidentského úřadu. Pak však přišlo období, které mu přineslo ač se to nemusí zdát na první pohled každému jasné, první veliké plusové body. Píši nyní o jeho projevech směrem k situaci na Ukrajině a sankcím vůči Rusku. To, že na Ukrajině v tu dobu zuřila a ještě dnes zuří občanská válka bylo jasné každému kdo nechtěl mít zavřené obě oči. Ten, kdo nechal pootevřené aspoň jedno, musel zákonitě vidět jak určitá skupina politiků a oligarchů svrhla zákonitě zvoleného prezidenta, vyhnala ho ze země pod hromadou výhrůžek a slibů lynčování. Stav, který pak nastal ve zbídačené a předlužené zemi, se spousta západních politiků a novinářů snažila svalit na Rusko a jejich prezidenta Putina. Až daleká historie skutečně ukáže s jakým cílem a úmyslem došlo k referendu na Krymu a jeho přidružení k Rusku. Ovšem nadále jsem přesvědčený, že svobodné referendum na Krymu poodhalilo přání většiny obyvatel opustit nadvládu kyjevských a stát se součástí Ruska, kde nastal v posledních letech malý ekonomický zázrak. Cílené útoky, které následovaly a měly ublížit všem rusky mluvícím Ukrajincům na východě Ukrajiny,  pak byly jen experimentem jak dostat do celého konfliktu Rusko. Stále se jen můžeme všichni domnívat jak to skutečně bylo a každý budeme mít tu svou pravdu. Kdo ji skutečně měl a kdo se šeredně mýlil, nám ukáže až časový odstup a konečný výsledek celého zbytečného masakru.
No a pan prezident Zeman si dovolil podle mnohých expertů a rádoby odborníků dost, když pojmenoval stav na Ukrajině po svém a vyslovil se proti sankcím s ohledem na českou ekonomiku. To co následovalo pak, to ale nemá na svědomí pan prezident, ale skupiny ať už současných nebo bývalých politiků a aktivistů, kteří nemohou panu prezidentovi odpustit, že v přímé volbě zvítězil nad jejich Karlem. Mně naopak tyto jeho projevy začaly dávat zapomenout na blamáž u korunovačních klenotů.
Prezidentova opozice začala větřit příležitost a vyčkávala na nejbližší možný okamžik, kdy bude prezident ochoten říci nahlas a naplno svůj názor, díky kterému ho budou moci opět pranýřovat a snažit se ho pošpinit v očích široké veřejnosti.
A ten okamžik nastal. Nebudu to rozebírat sáhodlouze protože to každý zná. Čína, státní vyznamenání, to byl jen počátek. Vrchol nastal v okamžiku odvysílání rozhlasových Hovorů z Lán, kde prezident Zeman vulgárním způsobem okomentoval politickou práci poslanců a přeložil název „skvělé a světoznámé” skupiny, která za své úžasné a příkladné vystupování na veřejnosti sklidila v Rusku vězení a pak následně po odpykání trestu také uznání a návrhy na různé ceny a ocenění.
To co následovalo se nebojím nazvat příšernou ostudou. Čtvrtstoletí od svržení komunistického režimu se oslavy zvrhly v neuvěřitelně zvrhlý hon na pana prezidenta, který neměl mít žádná pravidla. Červené karty, zelenina a vejce pro mnohé nevyjadřovaly chyby Miloše Zemana, ale možnost uvolnit frustraci ze stavu naší země. Ze lhaní médií, z úpravy faktů a hloupé propagandy nasměrované nejen proti Rusku, ale i proti našemu prezidentovi. Vulgarity, které mu vyčítali, a ještě mnohem horší, pak samotní demonstranti pořvávali směrem nejen k Miloši Zemanovi, ale i k dalším prezidentům, kteří se přijeli oslavy výročí zúčastnit.
Kdo snad očekával, že se stane něco podstatného jen proto, že se podařilo, skupině lidí v pozadí, zmanipulovat dav a ukázat mu toho jediného pravého viníka a dát mu možnost si beztrestně na prezidenta plivnout, křiknout a hvízdnout, byl nehorázně zklamán. Pan prezident to ustál s noblesou a ukázal, že se za své názory nestydí a že si za nimi stojí.
A to mu nejen u mě přineslo další plusové body.
Vánoční poselství bylo demonstrací prezidentovi skvělé rétorické schopnosti. Ale i tak, se opět zhrzené skupinky neštítily použít alespoň to jedno jediné slovíčko, které jim prezident dopřál. A tak se zase diskutovalo. Tentokrát o Neandrtálcích a každý Zemanův oponent spěchal se svou troškou do mlýna, aniž by tušili, že tentokrát jejich počínání bude mít naprosto odlišný efekt. Miloš Zeman bodoval. Bodoval u svých voličů a díky tomu, že si spousta lidí uvědomila, že ty proti prezidentské nálady jsou vyvolávány uměle, většina těch, kteří byli znechuceni z ostudného vystoupení rádoby slušňáků schovaných ve své pravdě za své děti, se minimálně zdržela projevů vůči panu prezidentovi.
A tak jsem vám popsal, proč jsem změnil na pana prezidenta Miloše Zemana radikálně svůj názor. Jsem moc rád, že právě on je naším současným prezidentem a tam kde někteří volají po jeho odstoupení z úřadu, já jásám, jásám, že máme prezidenta s vlastním názorem. S názorem, který z nás nedělá blbce. S názorem peprným. S názorem se kterým bude v budoucnosti možná ztotožněn i některý z těch co zběsile mávali červenou kartou a uráželi člověka, prezidenta Zemana..
Já věřím, že časem každý pochopí, že nešlo o „zk...ený” služební zákon a ani o nějakou tu ku.du. Ale pak už bude možná pro mnohé pozdě chtít se panu prezidentovi Miloši Zemanovi omluvit.

Já si totiž skutečně myslím, že je mnohem lepší, když někdo o ku..ách mluví otevřeně, než když někdo potají dělá ku.dy z nás. Ale to je zase jen můj názor.

Přeji všem krásnou sobotu. P.B.R