To, co se zdálo mnohým skoro jako neuvěřitelný příběh, se stalo po odehraných čtyřech zápasech realitou. Český fotbal míří opět nahoru. Nechci ve svém dnešním článku rozebírat možné příčiny neúspěchů týmů pod vedením Michala Bílka. Navíc, ač on i hráči pod jeho vedením byli hodnoceni veskrze negativně, přece jen postup na Euro a i ze skupiny byl v té chvíli jaksi nad očekávání.
Mnoho lidí nevěřilo, že se příchodem trenéra Pavla Vrby stav naší reprezentace pozvedne natolik, že parta fotbalistů se vrátí zase zpátky na zem z výšek a vyklepne hned ve svém prvním zápase třetí tým z právě ukončeného šampionátu v Brazílii. A hele, ono se to povedlo. Šťastný závěr, kdy se Venca Pilař hnal za odraženým míčem jako žralok v moři za zkrvavenou obětí, a jeho následné uklizení míče do holandské branky, bylo jen jakousi třešínkou na fotbalovém dortu toho krásného večera.
Ale i tak se opět, jak bývá v našich končinách zvykem, našlo mnoho odborníků,kteří se domnívali a snažili přesvědčit fotbalovou veřejnost, že to byla náhoda a že čas ukáže holou pravdu. A opravdu :-).
Čas ukázal a náš tým vyhrál v Turecku, Kazachstánu a v neděli doma porazil i ambiciózní tým Islandu.
Po dlouhé době jsme tedy my, fotbaloví fanoušci, měli opět možnost prožívat napětí a následný opojný pocit z výhry při sledování zápasů naší reprezentace.
Odměnou za žmoulání palců a naší víru je skutečnost, že český národní tým přezimuje v čele své kvalifikační skupiny, a vědomí, že máme velice slušně nakročeno na závěrečný šampionát.
A tak závěrem bych moc rád poděkoval všem hráčům, realizačnímu týmu, fotbalovému svazu a v neposlední řadě trenéru Pavlu Vrbovi za jejich práci. Jejich práce se totiž stala opět radostí celému fotbalovému národu. A tak ještě jednou, děkuji Vám borci..
2024 ©